„Do HR chceme dostat víc sebevědomí, propojovat HRisty mezi sebou i se zajímavými poskytovateli služeb,“ shodují se Martina a Ondřej. Jak jim v tom pomáhá obsah? A jak vnímají českou HR scénu? Poprosili jsme je, aby okomentovali několik výroků. HeRe we go.
České HR je malý rybníček.
Ondřej: Úplně takhle bych si to nazvat netroufl, ale i proto jsme založili HeRe. Rádi bychom ukazovali víc zajímavých tváří a názorů, klidně kontroverzních. Přejeme si otevřít diskusi a rozšiřovat znalosti i dovednosti v HR. Zároveň na platformě prezentujeme dodavatele služeb, které jsou pro HR relevantní. Než abychom slepě inzerovali jejich produkty, raději s nimi tvoříme obsah. Vystupují v roli respondentů i autorů a přirozeně tak komunikují svou službu i know-how. HR profesionálové je pak můžou napřímo kontaktovat. Přirozeně tak dodavatele propojujeme se zákazníky, pro obě strany je to win-win situace. Když jsme se před spuštěním HeRe bavili s HRisty a popisovali jim svůj záměr, zmiňovali, že takový projekt tu fakt chyběl.
Martina: Ani jednou nezaznělo, že by tu už podobný projekt byl. Respondenti dokonce začali sepisovat seznam, co by si na HeRe přáli mít. Od začátku projektu mluvíme s cílovým publikem a obsah mu šijeme na míru.
„HR komunita sama vnímá, že pokud chce mít větší práva, musí být vidět a slyšet, vzájemně sdílet zkušenosti,“ říká šéf Benefitu Plus Ondřej Tyl v rozhovoru pro Mediář. Přečtěte si celý text.
Radši Human Relations než Human Resources.
Martina: Rozhodně. Na slovech záleží. Podle toho, jak oddělení pojmenujeme, takovou náladu a pocit vytvoříme. Spojení human relations už dává úplně jiný kontext. Mluví o souvislostech, vztazích. Ne o lidech jako zdrojích. HeRe = Human Relations.
Ondřej: Mnoho firem svá oddělení přejmenovává a vyhýbá se sousloví Human Resources. Místo toho mluví o People&Culture, Employee Experience… Často jde ale jen o vzletná slova, kterými se snaží tvořit brand, přístup se ve skutečnosti nemění. Víc mě ale asi pálí slova nadřízený a podřízený, snažím se jim roky vyhýbat. Mluvím spíš o členech týmu.
HR může dělat každý.
Ondřej: Určitě ne. Člověk, který nemá rád lidi a je naprostý introvert, nemůže dělat HR. Personalista musí proplouvat celou firmou, vědět o všem, co se kde děje, jak se lidi cítí a tak dále. HR by mělo vykrývat místa, kam vedení nevidí, upozorňovat na zásadní věci. A to nezvládne každý.
Co dnes pracovištím chybí?
Martina: Často otevírací okna, lepší klimatizace. Zeleň, která tvoří kyslík. Dostatek světla, květiny a příjemné přírodní materiály. Dřevo, sklo. Exteriéry, které plynule navazují na interiéry.
Ondřej: Podle mě pracovištím nejvíc chybí lidé, kteří jsou často na HO a vídají se mnohem méně než dřív. Spousta firem má nádherné zelené kanceláře, ale jsou prázdné. To podle mě není dobře, firemní kulturu nevytvoříte na dálku přes MS Teams. Firmy by možná chtěly, aby do kanceláří chodilo víc lidí, jenže zaměstnancům se to nelíbí. Někdy mi přijde absurdní, kam se celá situace dostala. Byť práce na dálku mnoha lidem pomohla vybalancovat osobní a pracovní život, pro fungování firmy není tento stav dobrý. Hůře se staví silné vztahy mezi lidmi, pracovníci vymění jednu firmu za druhou lusknutím prstu, protože k ní nemají vztah. I u nás v Benefitu Plus řešíme, jak vše nastavit. Nechci, aby lidé do kanceláří jezdili jen jednou týdně. V pátek tu bývá pár lidí, což je prostě špatně. Nápady vznikají, když se lidé potkají, i kdyby jen v kuchyňce. Když se sejdou myšlenky, ne když jsou zavření doma.
HR konzultant Milan Rataj v našem rozhovoru pro HeRe: Inovací může být i to, že se HR začne víc soustředit na lidi než na tabulky a administrativu.
Ondřej: Naprosto souhlasím. Takhle vidíme moderní HR. Dost často se ale HR soustředí jen na byrokracii a říká, že na nic jiného nemá čas. Ve velkých korporátech to možná ještě chápu, ale personalisté ve středních a menších firmách by měli mít jiný přístup. Oslovit šéfy s tím, že nemůžou dělat svou práci, když musí ležet v tabulkách. Že potřebují pomocnou sílu. Je jednoduché do toho spadnout a topit se v číslech, ale HR se musí sebevědomě ozvat a říct, že chybí kapacity. A všechno podložit přesvědčivými argumenty.
Z rozhovoru s recruiterem Matějem Matolínem: HR profesionálové se umělé inteligence zatím spíš bojí.
Ondřej: Minulý rok v létě jsme na naší konferenci o AI v HR, kde bylo něco přes sto personalistů, zeptali, jestli vůbec někdy použili Chat GPT. Zvedlo ruku asi 10 lidí. Někdy se s AI nemají možnost seznámit, protože firmy vidí umělou inteligenci jako bezpečností riziko a AI nástroje zakazují. HRisté je pak musí zkoušet jen ve volném čase. Expertiza se posouvá, ale pořád jsme na začátku, do hloubky se AI pořád ještě zabývají spíš jen nadšenci.
ChatGPT se ptá: Co dělat, když si rostlina v kanceláři začne stěžovat, že je zanedbaná nebo přelitá?
Ondřej: Kdybych to vzal jako metaforu, bylo by dobré zjistit, jestli na tom podobně nejsou i další květiny. A jestli bychom s tím neměli něco dělat. Třeba se i ostatní cítí stejně, akorát si nestěžují nahlas.
V HR je mnoho témat tabu, přitom se jimi zabývá každý. Jen to neříká nahlas.
Ondřej: Můžu potvrdit. Zjistili jsme třeba, že se drtivá většina HRistů neorientuje v pracovně-právní tematice. I u jednoduchých úkonů se musí obrátit na interního nebo externího právníka, případně doporučují šéfům nevhodná řešení. Personalista by měl mít základní přehled a k ruce někoho, kdo legislativě rozumí. Ve firmě se neustále podepisují nové smlouvy, neměly by se dít chyby, které podnik v příštích letech můžou stát statisíce nebo miliony.
Martina: Mnoho firem a HRistů se taky navenek tváří, že skvěle pracují s mladými lidmi, ale realita je jiná – off record pak říkají, jací jsou mladí lidé rozmazlenci a že pracovat nechtějí. Naštěstí se jejich přístup postupně mění a firmy začínají chápat, že pro mladé lidi prostě musí nastavit rozdílné podmínky. Když jim však dají důvěru a možnost posouvat se, spolupráce běží dobře.
Ondřej Tyl, CEO Benefitu Plus
Ve společnosti Benefit Plus působí od roku 2006. Tehdy začínal jako Account Manager, dnes celou společnost vede. Neustále sleduje vývoj trhu se zaměstnaneckými benefity. Zatímco na začátku jeho kariéry letěla spíš členství v posilovnách, koronavirová krize lidi víc naučila uplatňovat poukazy v lékárnách. „Vidíme velký posun směrem ke zdraví,“ říká Ondřej. Inicioval i vznik platformy HeRe, přál si tak podpořit a rozvinout české HR. A kdyby měl svou práci nazvat jinými slovy? „Žonglér s patnácti míčky,“ směje se.
Martina Skondrojanis, koordinátorka platformy HeRe
Nyní vede projekt HeRe, předtím vizionáři Petru Rokůskovi pomáhala s projektem Free Circle, který na trh dostával elegantní oblečení pro cyklisty. Mimo jiné působila také jako provozní ředitelka v personální agentuře, zkušenosti má s i oblastí back office. Jak sama s nadsázkou říká: „Jsem většinou takový šedý stín v pozadí, který se stará o to, aby vše kolem projektu nebo firmy šlapalo. Umím vést administrativní a recepční týmy, nastavit procesy, vytvořit finanční reporty a převádět účetní řeč do té lidské.“
