Jazykové okénko: floskule versus klišé
Floskule. Výraz, který pohladí po duši, nebo spíš časovaná bomba?
Tento pojem pochází z latinského slova flos, které označuje květinu či květ. Floskule tedy můžeme chápat jako květnaté výrazy, Slovník cizích slov popisuje tento výraz také jako nadnesený, neprocítěný či prázdný obrat. Český teatrolog a literární kritik Vladimír Just jde ještě dál, podle něj zamlčuje floskule pravdu. Je nekonkrétní, příliš neurčitá, zkrátka neříká nic. A představuje prý trapnou a květnatě zakrývanou lež – či dokonce zločin.
Klišé. Tak trochu jiný příběh
Slovo má svůj původ ve francouzštině. Cliché se původně používalo pro označení tiskařského štočku. A stejně jako se formy používaly znovu a znovu, výraz začal označovat zevšednělá rčení a zautomatizované slovní obraty. Klišé se však neobjevuje jen v psaných textech. Narazíme na něj také ve výtvarných dílech a ve filmech.
Jak takové klišé vzniká? Nový obrat, který nejprve působí svěže, se postupně stane součástí běžné slovní zásoby. Zautomatizuje se. Jenže častým nadužíváním se z neotřelého výrazu stane klišé. Podle Encyklopedického slovníku češtiny ale nikdy není objektivním výrazem, a tudíž je velmi těžké ho exaktně uchopit. Co pro někoho představuje otřepanou frázi, může jiný vnímat jako obyčejný zautomatizovaný či ještě pořád novátorský výraz.
Cvičení: Jak byste text přepsali, aby neobsahoval klišé a floskule?
Pro někoho narkoman, pro jiné víc než ikona.
Chystá se film o Jiřím Károvi.
Amatérské video zachycující svatbu známé letenské postavičky a jeho milé před lety dobylo internet a doslova zlidovělo. Kára je ale více než opilec, narkoman a recidivista. Akt spojení zamilovaných duší bere na lehkou váhu a celý obřad obrací vzhůru nohama. Dělá si z oddávajících dobrý den, ale ti jsou na Káru krátcí. Nejede podle zajetých kolejí, až se nakonec stává trnem v oku celého systému. Snímek by měl prý chytit diváky za srdce – a to už svým názvem. Film se proto bude jmenovat Ani jedna svatební fotka. V původním dokumentu totiž Kára po obřadu natahuje moldánky, že nemá ani jednu fotku, a cítí se dost pod psa. Zkrátka smutná třešnička na dortu. Dílo by tedy mělo být hořkou tragikomedií ve stylu rané Formanovy tvorby a vyprávět o tom, že život není peříčko.
Proč si cpeme do úst slovní vatu?
Text plný floskulí a klišé působí neinvenčně a nudně. Zautomatizované výrazy totiž nebudí pozornost ani emoce. A když čtenáře text nezaujme, pravděpodobně ho ani nedočte, natož aby mu z něj něco utkvělo v paměti. Na omílaná slova dokonce může reagovat cynicky, s averzí a značku začne vnímat negativně.
Co je víc než vietnamská kuchařka? Dvě vietnamské kuchařky.
Více než je dnes už takový evergreen, že si dokonce vysloužil i vlastní skupinu na Facebooku, plnou více než reklamních úlovků. A občas jsou i s příběhem.
Proč se těchto výrazů nedokážeme zbavit, když naši slovní zásobu tak degradují? Odpověď je jednoduchá – používání floskulí a vyčpělých frází je totiž pohodlné. Do textu se vám vloudí opravdu snadno a rychle. Obzvlášť v momentech, kdy jste unavení a váš mozek trochu vypne.
Případně můžete mít dojem, že je zmíněný výraz natolik atraktivní a trendy, že si své místo v textu zaslouží – jenže tato hranice dokáže být velmi tenká. Řada výrazů se velmi rychle začne opakovat, až původní odkaz přestane být relevantní.
Bídu floskulí a klišé bychom měli. A co ten lesk?
Podobně jako chuťově nevýrazné jídlo dokáže povýšit špetka dobrého koření, šikovně zvolené floskule a klišé můžou text naopak oživit. Třeba když je použijete jako nadsázku, vtip či ironii nebo jako specifický jazykový prostředek ve vyprávění, abyste přiblížili charakter dané postavy. Příliš velká snaha o originalitu může textu naopak ublížit a způsobit, že mu čtenáři nebudou rozumět.
Floskule a klišé zaujímají v naší komunikaci důležité místo a zcela se jim vyhnout je téměř nemožné. Schválně, kolik těchto záměrně použitých výrazů v tomto textu odhalíte?
Přečtěte si také druhý díl tohoto článku: Vykoupení z věznice floskulí a klišé
