Modrofialový fěrtoch, kordulka i vypasovaný kabátek nakonec padnou dobře, jen do tuhých háčkovaných ponožek se se svou čtyřicítkou soukám trochu déle – zlatý elastan! Ale povede se a vmžiku se svým vzezřením posouvám o dvě století vzad. Trochu to škrtí, s každým nádechem jako kdyby šaty trochu zavrzaly. Není divu, tenhle outfit totiž pochází ze začátku 19. století a oblékaly si ho svobodné dívky, které žily kolem Lokte. „Tak ještě čepec a do ruky škapulíř,“ udílí pokyny Tomáš. „Ška… co?“ ptám se zmateně. „Škapulíř. Tenhle drobný zdobený váček a významný náboženský předmět, který lidé dostávali při křtinách. Ukládaly se do něj drobné památky z poutních míst. Představuj si, že se právě vracíš z cesty, máš v něm amulety, citáty z Bible a další předměty, které ztělesňují tvou lásku k Panně Marii,“ radí Tomáš. Oh well, I tried.

Ve střevíčkách, které jsou mi ukrutně malé, cupitám před objektiv, za nímž stojí fotograf Václav Šilha. Fotit kroje ho napadlo – dost nečekaně – v Mongolsku. „Dokumentoval jsem život místních kmenů a řekl si, že je načase se zaměřit i na naše tradice a zvyky. Soustředíme se však jen na Čechy, kdybychom měli mapovat i Moravu, to bychom se zbláznili!“ říká v nadsázce při kávové pauze mezi jednotlivými scénami. Vzápětí však zvážní. „O české lidové kultuře a tradicích německy mluvícího pohraničí se mluví méně, historie je přitom tak bohatá. Mnoho zvyků navíc postupně mizí a přijde nám důležité, abychom si odkaz našich předků připomínali. Vždyť i jedna drobná krajka toho o naší historii může prozradit víc než spousta slov.“ Zatím je v plánu navštívit 13 regionů, od Plzeňska a Chodska až po Blata nebo Podještědí, projekt však neustále roste. „Samotného mě překvapilo, jaké ohlasy sklízíme. Mysleli jsme, že je téma okrajové a nadchne jen pár milovníků folkloru. Už se nám dokonce samy ozývají národopisné soubory ze všech koutů země, že by s námi chtěly spolupracovat.“

Václav fotografie pečlivě stylizuje, připomínají dobové obrazy. „Chci, aby se lidé při pohledu na snímky zasnili, cestovali časem a představovali si, jaký asi byl život v těch dobách, se všemi jeho krásami i nedostatky,“ popisuje autor snímků. Zkrátka návrat do minulosti. Autentickou atmosféru v knize navodí také vyprávění pamětníků a příběhy z jednotlivých regionů.

Právě texty do knihy jsou zodpovědností nás v C3 Prague. A tak jakmile opatrně sundám všechny části kroje (tohle je teprve vrstvení!), domlouváme se s Tomášem Leichtem na rozhovoru, během kterého detailněji probereme specifika západočeského lidového oblečení a historické souvislosti. „Co je to škapulíř, už víš. A zbytek zase příště!“ loučí se a znovu obléká figurínu.