Procent versus procentní

Znaménko % se běžně používá. Ve většině případů ale špatně. Pro psaní procent platí základní poučka – nositelkou významu je mezera. Zápis s mezerou odkazuje na více slov – číslovku + podstatné jméno. Zápis bez mezery naopak značí jedno slovo – přídavné jméno.

Vodorovná čárka třikrát jinak

Spojovník, pomlčka, nebo minus? Možná jste tyto znaky používali celý život špatně, a ani o tom nevíte. Pojďme se na ně podívat.

Spojovník napíšeme klávesou, která se nejčastěji nachází mezi tečkou a Shiftem. Jak jeho název napovídá, má za úkol spojovat. Ve srovnání s pomlčkou je kratší a vždy se píše bez mezer.

Pomlčka je o něco delší než spojovník a psát ji můžeme s mezerou i bez ní. Pauza v textu či nahrazení čárky v souvětí vyžaduje oddělení pomlčky mezerou z obou stran. Náhrada za a, až, od–do, odkud–kam, versus/proti si naopak žádá užití pomlčky bez mezer. Jedná-li se však o více slov, pro lepší čitelnost mezery píšeme i zde.

Minus, jedno z nejzákladnějších znamének, které se učíme od raných školních let, na klávesnici stejně jako pomlčku nenajdeme (plus ale ano, ach, ta nespravedlnost).

Výpustka neboli trojtečka

Výpustka je interpunkční znaménko, které se používá při vynechání části textu či u nedokončených vět. Nejedná se o složeninu tří teček, proto na ni máme speciální klávesovou zkratku.

České versus anglické uvozovky

Vyjádření přímé řeči, označení nespisovného výrazu či ironie; i tam slouží uvozovky. Každý jazyk pro ně má svá typografická pravidla. České uvozovky vždy začínají dole a končí nahoře. Připomínají tak číslo 9966. Uvozovky dole se nepíšou jako dvě čárky.

Uvozovky ohraničují přímou řeč, tedy to, co někdo říká. Uvozovací věta nás informuje o tom, kdo to říká a jak.

„Dnes jsem odpověděl na dva e-maily,“ prohlásil vítězoslavně Kamil, „a měl jsem jeden call,“ doplnil.
„Dobrá práce, Kamile,“ povídá Pepa.
Kamil neotálí a ptá se: „A nezajdeme teď na oběd?“
„No to bych řekl!“ zajásal Pepa.

Pozor na chyták! Pokud uvozujeme pouze část věty, termín či slovo, bude mít před interpunkčním znaménkem přednost uvozovka.

Říká se, že „hlad má velké oči“. Dezert si tedy Kamil ani Pepa nedali.

S jednoduchými uvozovkami to opravdu nemusí být složité. Používají se v takových případech, kdy se v přímé řeči cituje další přímá řeč.

O pět minut později…
„Před chvílí jsi říkal: ‚Ten koláč se do mě už nevejde,‘ a teď se jím cpeš,“ diví se Kamil a zírá na Pepu, jak do sebe tlačí kynutou makovou buchtu.

Záludné číslovky

Může to být matoucí, ale – číslovky zapsané číslicemi se skloňují až v ústním projevu, nikoliv v psané podobě.

Chceme-li vyjádřit přídavné jméno, číslovku zapíšeme bez mezery.

Díky versus kvůli

Za katastrofy bychom děkovat neměli. Slovo díky vyjadřuje vděk a asi se shodneme, že ten odkazuje k něčemu pozitivnímu. V souvislosti s negativními událostmi poslouží kvůli.

Datum a čas

Nejlépe vypadá datum, které zapíšeme v následujícím pořadí: den, měsíc, rok. Kdy ale psát mezery a kdy je vynechat?

Časové údaje oddělujeme tečkou nebo dvojtečkou, vždy bez mezery. Výběr je na nás, v rámci jednoho textu bychom se však měli držet pouze jedné varianty.

Můžeme použít i slovní zápis – klidně i ve zkrácené verzi.

Měny a jednotky

Stejně jako u procent, i u jednotek a měn platí, že mezera dokáže měnit význam. Zápis bez mezery tedy čteme jako jedno slovo a zápis s mezerou jako více slov.

Finanční hodnotu můžeme zapsat i s pomocí čárky a pomlčky, ale Ústav pro český jazyk Akademie věd má na takový zápis jasný názor – nefunguje to. Místo Kč 50,– či 50,– Kč doporučuje psát 50 Kč.

Můj versus svůj

Zvratné zájmeno svoje/svůj se používá v takových případech, kdy je něco přivlastňováno podnětu. Stejné pravidlo platí i pro zájmena jeho a náš.

Zájmeno svůj nepoužíváme, když podnět věty nemůže danou věc vlastnit, proto fandíme našim hokejistům nikoliv svým. „Svěřte vaše peníze do našich rukou,” vyzývají banky. V reklamních textech se totiž místo svůj často používá zájmeno váš.