Perzekvovat a exekvovat

Systematické pronásledování a útisk jednotlivce či skupiny lidí? Perzekuce. Vymáhání částky od dlužníka? Exekuce. Správné tvary odvozených sloves nejsou překvapivě perzekuovat a exekuovat, ale perzekvovat a exekvovat. Jedná se totiž o slova převzatá z latiny, u kterých se řídíme výslovností jejich etymologických předků. Perzekuce tak například vychází ze slova persecūtiō, ve kterém se vyslovovalo „u“, zatímco sloveso perzekvovat následuje výslovnost latinského persequor.

Spontánní

Nejspíš žádného jiného přeřeku se Češi nedopouštějí tak sebevědomě. Mnozí tvrdí, že se všechno stalo úplně „spontálně“ nebo adresují vaši „spontální reakci“. Jako by přitom dávali důraz na písmeno „l“, aby pořádně vynikalo. Jedinou korektní variantou je přitom výhradně varianta spontánně a spontánní. Slovo zastupuje svévolný jev, který vznikl sám od sebe z přirozených popudů a bez vnější příčiny. Vždy se v něm správně píšou dvě „n“, ale vyslovujeme jen jedno. Pozor si ovšem dejte na psanou formu podstatného jména spontaneita. „Elko“ si ve spontánnosti vydobylo své místo naprosto spontánně, nemá v něm ale co dělat.

Potenciálně

Pokud patříte mezi takzvané grammar nazis, asi vás občas překvapuje, jak bezmezný potenciál komolit jazyk někteří lidé mají. Nad výrazy, které vycházejí z podstatného jména potenciál, přitom visí velký otazník. Pokud je něco uskutečnitelné a možné, můžeme to nazvat za potenciálním, ale dokonce i potencionálním. Některé jazykové slovníky uvádějí obě formy, ve valné většině však narazíme pouze na první variantu.

Vždy totiž vycházíme z podstatného jména potenciál, logicky tak dává větší smysl používat tvar potenciální. Nikdo by vás však neměl kárat za ani jednu z verzí, ale když veškeré potencionály nadobro vypustíte ze své slovní zásoby, tak se nikdy nesplete a vyhnete se zbytečným mluvnickým rozborům.

Trudnomyslný

Trudomyslnost, nebo trudnomyslnost? Správná je druhá varianta. Přídavné jméno trudnomyslný totiž vychází ze slova trudný (chmurný, zádumčivý). Prvnímu tvaru se v češtině podobá takzvaná trudovitost, která označuje pleť trpící akné. Máte přesto pocit, že jste se s „trudomyslností“ určitě někde setkali? Možná jste fanoušky Divadla Járy Cimrmana. Ve hře Dobytí severního pólu totiž postavy právě s hrozbou trudomyslnosti bojují. „Blázen! Chce dobýt točnu! V takovém počasí! […] Ale my trudomyslní se nesmíme nechat jedním šílencem zviklat,“ křičí postava náčelníka. Dodnes není jisté, zda se nesprávná varianta ve scénáři ocitla náhodou, nebo se jednalo o komediální záměr. Tak či tak, nebuďte trudnomyslní a držte se správné výslovnosti.

Bizarní

Český jazyk je občas trochu bizarní. Jistě už vás ale někdo přesvědčoval, že je spíš „bizardní“. Není. Nikdy. Přejaté přídavné jméno vychází z cizích jazyků a všimněte si, že ani v případech francouzského bizzare, italského bizzarro a anglického bizarre nefiguruje žádná hláska „d“. Jde o totožnou situaci jako u částice „samozřejmě“, kterou někteří zaměňují stejným způsobem za „samozdřejmě“. Můžou k tomu vést výrazy jako „hazardní“, které ovšem obsahují déčko už ve svém základovém slově. Vždy si proto vzpomeňte na tyto bizáry a už neuděláte chybu.

Protežovat

Některá slova už se vžila do míry, kdy si skoro nedokážeme představit, že by se ve skutečnosti měla říkat jinak. Sloveso protěžovat už vám textový editor v češtině ani nepodtrhne jako chybu, jedinou korektní variantou je přitom podle slovníku vždy protežovat. Foneticky nesprávná alternativa vzešla patrně z podobně psaných slov typu obtěžovat. Výraz přitom vychází z latinského prōtegere respektive francouzského protéger, znamená tedy chránit nebo krýt. V našem jazyce reprezentuje spíš situaci, kdy něco či někoho upřednostňujeme a úmyslně podporujeme. Ne všechno, co skutečně potřebujeme znát, se dozvíme už na základní škole. Mluvnice by zasloužila více protežovat.

Pointa

Znáte situaci, když někdo v kolektivu polemizuje nad moderním uměním a odhaduje záměry jeho autorů? Možná tento rozbor vždy zakončuje sofistikovanou pointou. Slovo však vysloví přesně tak, jak se píše. Internetová jazyková příručka uvádí, že lze v souladu s územ nad takovouto výslovností přivřít oko, doporučuje však jinou a hojně preferovanou variantu. Podle Slovníku spisovné češtiny by se totiž výraz měl správně vyslovovat jako „poenta“. Své další debaty o umění tímto nepatrným detailem posunete na další úroveň.