Pondělí v kroji

Aneb jak se Veronika vrátila do roku 1800 a proměnila se ve svobodnou dívku z Lokte.

B012

Pondělí v kroji
Veronika Čáslavská
10/04/2022
„Uvidíme, jestli ti bude. Takhle vysoké ženy tehdy nebývaly!“ říká sběratel Tomáš Leicht a z drobné figuríny sundává historický kroj. Vzácný oděv opouští vitrínu muzea v Mariánských Lázních jen ve výjimečných případech, a tohle je jeden z nich. Poprvé za dobrých dvě stě let si ho oblékne člověk. Právě začíná focení pro projekt Tradice v obrazech, který mapuje příběhy krojů na území Čech. Hlavním výstupem bude kniha, na níž spolupracujeme – dnes poprvé i v roli modelů.

Modrofialový fěrtoch, kordulka i vypasovaný kabátek nakonec padnou dobře, jen do tuhých háčkovaných ponožek se se svou čtyřicítkou soukám trochu déle – zlatý elastan! Ale povede se a vmžiku se svým vzezřením posouvám o dvě století vzad. Trochu to škrtí, s každým nádechem jako kdyby šaty trochu zavrzaly. Není divu, tenhle outfit totiž pochází ze začátku 19. století a oblékaly si ho svobodné dívky, které žily kolem Lokte. „Tak ještě čepec a do ruky škapulíř,“ udílí pokyny Tomáš. „Ška… co?“ ptám se zmateně. „Škapulíř. Tenhle drobný zdobený váček a významný náboženský předmět, který lidé dostávali při křtinách. Ukládaly se do něj drobné památky z poutních míst. Představuj si, že se právě vracíš z cesty, máš v něm amulety, citáty z Bible a další předměty, které ztělesňují tvou lásku k Panně Marii,“ radí Tomáš. Oh well, I tried.

Na den svobodnou dívkou z Lokte. Aktuálním módním trendům navzdory.

Ve střevíčkách, které jsou mi ukrutně malé, cupitám před objektiv, za nímž stojí fotograf Václav Šilha. Fotit kroje ho napadlo – dost nečekaně – v Mongolsku. „Dokumentoval jsem život místních kmenů a řekl si, že je načase se zaměřit i na naše tradice a zvyky. Soustředíme se však jen na Čechy, kdybychom měli mapovat i Moravu, to bychom se zbláznili!“ říká v nadsázce při kávové pauze mezi jednotlivými scénami. Vzápětí však zvážní. „O české lidové kultuře a tradicích německy mluvícího pohraničí se mluví méně, historie je přitom tak bohatá. Mnoho zvyků navíc postupně mizí a přijde nám důležité, abychom si odkaz našich předků připomínali. Vždyť i jedna drobná krajka toho o naší historii může prozradit víc než spousta slov.“ Zatím je v plánu navštívit 13 regionů, od Plzeňska a Chodska až po Blata nebo Podještědí, projekt však neustále roste. „Samotného mě překvapilo, jaké ohlasy sklízíme. Mysleli jsme, že je téma okrajové a nadchne jen pár milovníků folkloru. Už se nám dokonce samy ozývají národopisné soubory ze všech koutů země, že by s námi chtěly spolupracovat.“

Severočeské kroje zdobí skleněné korálky, vždyť tenhle kraj je dodnes vyhlášeným sklářským regionem.

Václav fotografie pečlivě stylizuje, připomínají dobové obrazy. „Chci, aby se lidé při pohledu na snímky zasnili, cestovali časem a představovali si, jaký asi byl život v těch dobách, se všemi jeho krásami i nedostatky,“ popisuje autor snímků. Zkrátka návrat do minulosti. Autentickou atmosféru v knize navodí také vyprávění pamětníků a příběhy z jednotlivých regionů.

V jihočeských Doudlebech se nosily široké zdobené opasky, které měly nejen dekorativní, ale i praktický účel – formani si do nich při cestách schovávali peníze.

Právě texty do knihy jsou zodpovědností nás v C3 Prague. A tak jakmile opatrně sundám všechny části kroje (tohle je teprve vrstvení!), domlouváme se s Tomášem Leichtem na rozhovoru, během kterého detailněji probereme specifika západočeského lidového oblečení a historické souvislosti. „Co je to škapulíř, už víš. A zbytek zase příště!“ loučí se a znovu obléká figurínu.

Začtěte se dál...

Zajímá vás, co může obsah přinést vám?

Dáme vaší značce publikum. dosah. relevanci. pozornost. obsah.