Andrea Ciesaríková 25/09/2026

Jak zůstat svůj i ve chvíli, kdy se tvorba mění v byznys

Geometrie, výrazné barvy, jasný rukopis. PosterLad, vlastním jménem Vratislav Pecka, patří k autorům, které poznáte na první pohled. Inspiraci čerpá z estetiky devadesátých let a ze vzpomínek na dětství – z doby, kdy byly tvary jednoduché a barvy výrazné. Béžovo-šedý minimalismus u něj nenajdete.

Na začátku Vratislavovy cesty nebyl promyšlený brand, ale potřeba dělat věci po svém. Jak se z grafika na volné noze stane umělec s mezinárodním dosahem? V rozhovoru se PosterLad rozpovídal o svobodě tvorby, rovnováze mezi uměním a byznysem, tlaku algoritmů i o tom, proč je autenticita v designu zásadní.

Po střední škole jsem zamířil do Písku, kde jsem postupně studoval vyšší odbornou školu i Filmovou akademii Miroslava Ondříčka. Už během studia mi ale došlo, že to není úplně ono. Zjistil jsem, že nechci být jen jeden z mnoha, který se na finálním výsledku podílí. Navíc v době bez sociálních sítí jsem potřeboval nějaké webovky, na kterých by své práce mohl sdílet, a tak jsem se naučil, jak je udělat. A tím jsem čím dál více začal používat grafické programy. Když jsem ze školy odcházel, navrhl jsem škole nové logo a tehdy mi definitivně došlo, že grafika je směr, kterým chci jít. Následovalo víc než deset let práce pro klienty. Nejdřív na volné noze, časem i ve vlastním studiu. Postupně jsem ale začal cítit, že chci tvořit něco vlastního, nejen projekty na zakázku.

V roce 2016 jsem si založil profil na Instagramu, později na všech ostatních sociálních sítích, a začal sdílet první plakáty. Po půl roce už bylo vidět, že se úroveň mé práce někam posouvá. Když jsem si porovnal úplně první plakáty s těmi posledními, rozdíly byly viditelné. Kompozice byly čistší, práce s barvou i celý vizuální jazyk konzistentnější. A pak mi někdo napsal, jestli si můj plakát může koupit. Postupně mi začalo docházet, že pokud tomu dám čas a energii, může se z toho někdy stát něco víc než jen koníček. Během covidu jsem jako freelancer měl dost volného času, a tak jsem si udělal online kurzy marketingu a e-commerce a spustil e-shop.

Tenkrát existoval na Instagramu jeden čtvercový feed. Žádná stories, žádné carousely, žádný tlak algoritmu. Stačilo použít hashtag posterdesign a účet se přirozeně dostal k lidem, hlavně ke komunitě kreativců. Instagram byl víc galerií než nástrojem výkonu. Dnes je situace úplně jiná. To, jak funguje algoritmus dnes, nemusí platit zítra. Je to nekonečný a často únavný proces, ve kterém se člověk musí pořád učit. Zároveň ale nikdy nebylo snazší vzdělávat se sám, ať už díky online kurzům nebo tutoriálům. Snažím se také prezentovat i na dalších sítích (X, Threads, Substack). Každá ta jednotlivá platforma má svá specifika, kterými se snažím řídit.

Měl jsem 10 lajků a byl jsem nadšený.

Většina designérů si něco načrtne a pak to dál rozpracuje. Já začnu třeba dvěma kruhy, přidám čtverec a uvidím, co se bude dít dál. Je to taková hra. Často návrh zahodím, ale někdy z něj vznikne něco dobrého. Občas mám hotovo za deset minut, jindy se k návrhu několik dní vracím. Nejvíc času ale stejně strávím nad kompozicí a barvami.

Vzpomínám si, že jsem měl ve školce na skříňce čtyři barevná kolečka. Tyhle obrazy se mi při tvorbě pořád vracejí.

Většina designérů si něco načrtne a pak to dál rozpracuje. Já začnu třeba dvěma kruhy, přidám čtverec a uvidím, co se bude dít dál. Je to taková hra. Často návrh zahodím, ale někdy z něj vznikne něco dobrého. Občas mám hotovo za deset minut, jindy se k návrhu několik dní vracím. Nejvíc času ale stejně strávím nad kompozicí a barvami.

Většina designérů si něco načrtne a pak to dál rozpracuje. Já začnu třeba dvěma kruhy, přidám čtverec a uvidím, co se bude dít dál. Je to taková hra. Často návrh zahodím, ale někdy z něj vznikne něco dobrého. Občas mám hotovo za deset minut, jindy se k návrhu několik dní vracím. Nejvíc času ale stejně strávím nad kompozicí a barvami.

Většina designérů si něco načrtne a pak to dál rozpracuje. Já začnu třeba dvěma kruhy, přidám čtverec a uvidím, co se bude dít dál. Je to taková hra. Často návrh zahodím, ale někdy z něj vznikne něco dobrého. Občas mám hotovo za deset minut, jindy se k návrhu několik dní vracím. Nejvíc času ale stejně strávím nad kompozicí a barvami.