„Chyba může být ten nejlepší experiment“

Rozhovor s Marvem Shammou, lektorem a leaderem v oblasti byznys inovací.

B011

„Chyba může být ten nejlepší experiment“
Veronika Čáslavská
21/11/2021
U jednoho stolu nás dlouho tolik nesedělo. Teď tu však na sebe koukají grafici, stratégové, projektoví manažeři, editoři i datoví analytici. Ti všichni totiž potřebují přicházet s neotřelými nápady – a právě kvůli nim se tu scházíme. „Tak tady ještě fixy a lepicí papírky,“ přináší na stůl poslední nezbytné pomůcky Marv Shamma, lektor a leader v oblasti byznys inovací, který nám má ukázat, jak rozvíjet kreativitu. Nejdřív moc nevíme, co čekat, místy je slyšet nervózní podupávání nohou pod stolem…

Střih. O dvě hodiny později se předháníme v nápadech, padají z nás bláznivosti, kterým se společně smějeme. Když máme nakreslit co nejvíc možných podob jablka, začínáme klasicky logem Applu a o chvíli později se přes křížaly a ohryzky dostáváme až k Jablotronu. A když dostaneme za úkol vymyslet faktory, které dokážou nejvíc znepříjemnit pobyt doma, zjišťujeme, že zatímco někteří z nás se bojí hada v záchodě, pro jiné je strašákem kuna na půdě či folie na obrazovkách. Samotné nás překvapuje, jak se v myšlení dokážeme odvázat a na co jsme společně schopni přijít. V další části workshopu zvážníme: své nápady se učíme strukturovat a vybrat z nich ty, které jsou nejnosnější.

Chyba může být ten nejlepší experiment, kreativní workshop - C3 Prague blog

Po téhle zkušenosti víme, že hláška „nejsem kreativní“ je nesmysl. S překvapivými podněty přicházejí i ti, kdo na začátku workshopu tvrdili, že oni toho asi moc nevymyslí. „Kreativita není talent, ale proces. A někteří k němu jen ztratili cestu,“ říká Marv, když se o pár týdnů později scházíme kvůli rozhovoru. Začínáme povídáním o období, v němž se naše myšlení formuje nejvíc: dětství.

Narodil ses v Bagdádu, kde jsi žil až do svých 12 let. Jaké jsou tvé vzpomínky na dětství?

Bylo to nesmírně těžké období, narodil jsem se do války. Pamatuju si, jak jsme si hráli v ulicích, sbírali kulky a protiletadlovou munici, která padala z nebe. Hned po bombardování jsme vyběhli ven a předháněli se, kdo sebere nejvíc kovů a přinese domů trofeje. Zpětně se tomu směju, ale zároveň vím, že mi to období způsobilo řadu traumat, i když jsem si to tehdy neuvědomoval a bral věci tak, jak byly.

Děti si zkrátka vždycky najdou cestu, jak si hrát – i ve válce.

Ano, i neurověda dokazuje, že děti neustále potřebují stimulující prostředí, ať už jsou kdekoli a kdykoli. Stačí se podívat, co se stane, když dítěti vezmete kolotoč nad postýlkou. Začne křičet, protože mu chybí podněty. I ti nejmenší jsou průzkumníci. Hlavním úkolem hlavy je přežít, ale pak hned následuje potřeba objevovat. My to jako irácké děti měly podobně, tolik jsme se v tomto ohledu nelišili od vrstevníků v Česku. Neustále jsme se museli rozvíjet. Učení je proces, který dokáže vyvolat pocit štěstí, u dětí i dospělých. Jenže kvůli špatně nastavenému vzdělávacímu systému později začala mít řada z nás k učení odpor.

Jak školy radost z učení zabíjejí?

Obrovským množstvím zákazů a příkazů. Podle některých studií děti už v první třídě přijdou až o 96 % kreativity, tedy o zájem i chuť objevovat a nebát se chybovat. Ale nechuť k učení novým věcem v nich často utužujeme i my, rodiče, všemi těmi restrikcemi: „Nikam nechoď, neběhej, tohle a tamto nedělej.“ Dítě pak sedí naproti vám a neví, co má dělat, protože něco prostě dělat musí. V dnešní době tak sáhne po iPadu, Nintendu, zkrátka jakékoli interaktivní platformě, kterou má po ruce a která mu dává možnost objevovat.

Chyba může být ten nejlepší experiment, kreativní workshop - C3 Prague blog

Řada odborníků ale tvrdí, že děti hranice potřebují. Jak je tedy stanovit nastavit bez přílišných zákazů?

To je pro mě teď velké téma, zrovna totiž zakládám novou školu a řeším, jak správně nastavit poměr svobody a limitů. Nikdy jsem moc nevěřil tomu, že dítěti musíte dát hranice, aby se cítilo bezpečně, ale i na svých synech vidím, že je to potřeba. V úplné volnosti si dítě není jisté, bojí se. Proto se snažím nastavovat pravidla, v rámci kterých si můžou dělat, co chtějí. Dávám jim například 20 minut na iPadu za den a můžou si vybrat, jestli se budou dívat na YouTubery, nebo si třeba dají Minecraft. Ten čas je zkrátka jejich. 

Opravdu ti pak tablet donesou?

Jasně že občas přetáhnou. Ale v té chvíli přichází další pravidlo: dát dětem možnost výběru. Zeptám se, jestli tedy chtějí končit teď, nebo za pět či deset minut. Většinou se tak dostaneme maximálně na 20 plus 10 minut. Když se dítě může samo rozhodnout, zvyšuje se šance, že slib dodrží. Má pocit, že si dělalo, co chtělo, a k tomu si ještě mohlo vybírat. Navíc mezi sebou budujeme důvěru, ale zároveň pořád z dálky všechno kontroluju a dávám přirozené hranice.

Radost z jablíček, strach z nového

Se zákazy se často setkáváme i v dospělosti a zaměstnání, pověstné jsou hlavně v korporátech. Také pro ně děláš workshopy kreativity a učíš je hledat cestu k inovacím. Jaká bývají první setkání s týmy z velkých firem?

Často mají problém cokoli vymyslet. Od dětství přes školu, sociální vztahy a tlaky se dostali k životnímu bodu, kdy jedou na setrvačník. Kvůli škatulkám, zákazům, limitacím a omezením se odnaučili myslet out of the box. Když s nimi například zkusím cvičení s jablíčky, které jsme dělali společně i my, a řeknu jim, ať nakreslí co nejvíc možných jablek, dlouho sedí nad prázdným papírem. Bývá náročné je rozhýbat, lidská hlava totiž nesnáší změny, má strach z neznáma. Ale když se přemůžou, stojí to za to. Pak jsou nadšení – „Tyjo, my vymysleli dvacet jablíček!“ Naštěstí ale firmy chtějí ten rigidní systém měnit, i proto mě oslovují. 

Kreativní cvičení

Chcete dát prostor své kreativitě? Tady je jednoduché cvičení, které jsme zkoušeli na workshopu. Vezměte si bílý papír, barevné fixy a za 10 minut zkuste nakreslit co nejvíc různých jablek.

Chyba může být ten nejlepší experiment, kreativní workshop - C3 Prague blog

Na slovech záleží. I v kontextu kreativity

„Pokud chcete stimulovat kreativitu, musíte taky dobře nastavit zadání,“ upozorňuje Marv. Slova, která zvolíte, definují, jak moc se při plnění úkolu rozkročíte.

Porovnejte sami:

Nakreslete jablko.

Nakreslete co nejvíc jablek v různých formách.

Nakreslete všechno, co se vám vybaví, když se řekne „jablko“.

Je pravda, že i u nás byli někteří překvapení, kolik toho v rámci tvého workshopu dokázali vymyslet, i když byli přesvědčení, že nejsou kreativní. A to nás bylo jen devět a nejsme korporát.

Kreativitu v sobě totiž máme všichni. Rozdíl spočívá v tom, zdali dokážeme k nápadu systematicky dojít. Kreativita je proces, nikoli talent, všichni se rodíme se stejnými predispozicemi. Jenže někdo si k tomu procesu najde cestu, zatímco jiného utlumily třeba narážky okolí. Stačilo třeba, že jste jako dítě měli nakreslit motýla, ale rodič nebo pedagog obrázek zahodil se slovy: „Co to je, prosímtě? To vůbec jako motýl nevypadá.“ Takové okamžiky v nás zůstávají, ať vědomě, nebo podvědomě, a limitují naše myšlení. To stigma si pak většinou přinášíme i do své profese: raději říkáme, že neumíme být kreativní, než abychom přiznali, že se spíš bojíme.

Dá se cesta k tomu procesu zase najít?

Obtížně, ale dá. Musíte mít odvahu vystoupit z komfortní zóny. Někdy je však potřeba nejdřív začít zkoumat, kdo vůbec jste a jak to máte v hlavě nastavené.

Za největšího nepřítele kreativity označuješ strach. V čem nás limituje?

Pro kreativitu je překážkou hned v několika rovinách. Lidi se bojí, že je druzí budou soudit a smát se jim, proto radši mlčí. Žádný nápad přitom není hloupý, zdravý kolektiv by měl říct: zní to šíleně, ale pojďme se na ten podnět podívat. A brzdí nás i strach chybovat. K inovacím se přitom většinou dostanete jen díky spoustě omylů. Jeden kamarád před lety dělal pro americký Google a vyprávěl mi, že metrikou pro úspěch jednoho z leaderů byl počet chyb – čím víc jich tým udělal měsíčně, tím lépe byl hodnocen. Chyba totiž může být ten nejlepší experiment, který vede k cennému poznání – mezi typy omylů však musíme rozlišovat.

Jak se liší typy chyb? 

Předvídatelné – Děláme je v oblastech, kdy víme, jak má vypadat výsledek, a známe i kroky, které k němu mají vést. Představte si autoservis anebo účetní závěrku. To jsou obory, ve kterých bychom chybovat vůbec neměli.

Komplexní – Pořád se pohybujeme v oblasti, kterou dobře známe, ale může se stát, že se objeví nové okolnosti, které nás překvapí. Představte si třeba lékařskou diagnózu nebo vedení týmu. Můžete si o daných oblastech přečíst spoustu knih, mít dlouhou praxi, ale každý pacient i tým je jiný. Co platilo na jednoho, nemusí nutně platit i na jiného. Tady lze samozřejmě chybu udělat. Ale důležité je ji za stejných podmínek znovu neopakovat.

Inteligentní – Tento typ chyb nejlépe ilustruje Edison a jeho slavný citát: „Není to tak, že bych neuspěl. Jen jsem našel 10 000 způsobů, které nefungují.” Pokud něco nejde, je to ve skutečnosti jen informace o tom, kterou cestou už dál nejít. Tato „chyba“ se dá vnímat jako objev postupů, které fungovat nebudou, což je nutnost, pokud se chceme posouvat vpřed. 

 „Rolí nás, leaderů, je lidem pomáhat, aby mezi těmito typy omylů dokázali rozlišovat. A také aby inteligentní chyby vnímali jako způsob, jak přicházet s inovacemi,” vysvětluje Marv Shamma. 

Nesnaží se ale firmy škatulkováním a zákazy předcházet chybám, které by mohly uškodit byznysu?

Rozhodně, ale proto je důležité, aby se firmy dělily na dva odlišné streamy. První by měl obsluhovat prosperující byznys, kterému by mohla chyba uškodit – tam moc prostoru pro revoluci není, i když samozřejmě i takové týmy se dají posouvat a rozvíjet. Paralelně s „konzervativními“ týmy by měla být nastavena také inovativní větev, ve které je chybovat naopak žádoucí. Inovační týmy můžou v dlouhodobém pohledu zachránit ten stabilní byznys. Vždyť neustále oslavujeme různé inovace, ale málokdy řešíme, kolik chyb jim předcházelo. Jedna větev by zkrátka měla jet podle hesla Run the business, druhá podle Change the business. Tenhle přístup razíme i v leadership institutu Atairu. Problém je, že korporáty tyto dva odlišné přístupy často nesmyslně míchají.

Musel jsem s tím něco udělat

Často zmiňuješ, že tvoje životní zkušenost ti umožnila vidět za každou výzvou příležitost. Vybavíš si nějaký příklad z nedávné doby?

Tak třeba škola Flow, kterou otevíráme v září 2022. Vždy jsem měl problém se vzdělávacími institucemi, nikdy jsem se moc neučil, ale nepropadal, všechno jsem zvládal. Snažil jsem se systém pochopit, avšak nikdo mi nevysvětlil, proč mám ty věci dělat právě takhle. Když se narodili kluci, řekl jsem si, že s tím něco musím udělat. A tak už tři roky vymýšlím vlastní koncept základních a časem snad i středních škol, první bychom měli otevřít ještě letos. Děti se budou učit kontextově a projektově, o předměty tu nezavadíte.

Odpor k učení díky takovému přístupu nevznikne?

Věřím, že ne, protože děti dokážou informace lépe vstřebat a chápat, nezačnou je nudit a nebudou se učit jen proto, že musí. Umím si představit, že si hned v první třídě s dětmi například řekneme, že v budoucnosti bude naše auta pohánět vodík – a na ten prvek se pořádně podíváme. Na trhu už jsou mraky šikovných pomůcek, třeba výukové krabičky, které dokážou předvést chemickou reakci. Budeme naráz vysvětlovat matematiku, chemii, biologii a fyziku. Chceme, aby děti jevy chápaly natolik do hloubky, že si dokážou propojit souvislosti a přicházet s nečekanými nápady. Prostě hodit do shakeru pár ingrediencí, které známe, ale ještě je nikdy nikdo nespojil. A pak vytvořit koktejl, který přinese chuť, jakou jsme dosud nezažili. Kreativita totiž nemusí být jen o vymýšlení zcela nových věcí, ale i o vylepšování.

Marv Shamma, lektor a leader v oblasti byznys inovací - C3 Prague blog

MSc. Marv Shamma, M.A., CPT

Kdybychom měli vyjmenovat všechny Marvovy expertizy, byl by nám blog malý. Vystudoval umělou inteligenci na Západočeské univerzitě a Change Management & Digital Transformations na švédském Hyper Islandu. Je to leader, byznys inovátor, lektor, zakladatel řady startupů, mimo jiné vzdělávací platformy Flowberry a brzy i školy Flow, odborník na rozvoj talentu, týmové dynamiky a kreativity… A taky táta dvojčat, milovník brzkého vstávání a ranního rituálu v podobě cvičení a meditace. Na alkohol ho moc neužije (i když s námi si pár kousků z minipivovarů dal), zato miluje dobré jídlo a stravuje se vegansky. Má někdy i on kreativní zásek? „No jéje! Pak pár dní jen jím, cvičím a spím, zkrátka si čistím mozek. Někdy mám zase spoustu nápadů, ale už je neumím realizovat, protože na to nemám know-how. Proto se snažím obklopovat talentovanými lidmi, kteří mi pomáhají dostávat nápady z hlavy do reality.“

Začtěte se dál...

Zajímá vás, co může obsah přinést vám?

Dáme vaší značce obsah. publikum. dosah. relevanci. pozornost.